Milá nevěsta

Narodila jsem se 10. 1. 1987 jako předposlední z pěti dětí.

V dětství jsem většinu času trávila v rodném Bílovci se svými kamarády, které mám dodnes, a na které nedám dopustit. Často jsme taky vyjížděli na víkendy a prázdniny k babičce a dědovi do Hranic. Nikdy nezapomenu na tu vůni léta, chuť dědečkových rajčat, mačkaných jahod se smetanou, babiččiny meruňkové marmelády a tahaného štrůdlu. S babičkou Andělkou z Opavy jsme zase po večerech „mastili“ žolíka, poslouchali poutavé příběhy z jejího nelehkého mládí a zpívali hororové songy.

Rodiče nás vždycky vedli k pospolitosti (velká část rodiny na svatbě bude mluvit za vše), víře, úctě k tradicím (nekrásnější Vánoce jsou u našich), pořádkumilovnosti (kdo zná seriál Přátelé, tak v tomhle jsem Monika), toleranci (mít 4 sourozence, to chce pořádnou dávku), skromnosti (chtěla bych mít větší plat za méně práce, snubní prsten s diamanty, domek na pláži, pořádnou káru a větší prsa) 😉 , k tvořivosti a lásce k pohybu.

Proto jsem už na základní škole začala hrát volejbal, a možná také proto jsem po gymplu zahájila studium fyzioterapie. Uteklo to tak nějak rychle a všechny ty nezapomenutelné vysokoškolské akcičky, ale taky stresy ze zkoušek a praxí, byly ty tam. A tak jsem po svých posledních dvouměsíčních prázdninách v roce 2012 začala pracovat. V soukromé rehabilitační ambulanci v Ostravě pracuji doteď.

S Lukim jsem začala randit už na konci gymnázia a jsem fakt ráda, že si už po roce ostříhal ty dlouhé vlasy. Říká, že ztratil šarm, ale podle mě získal mnohem víc…definitivně si nejen tím získal i mě 😀 Nepřestane mě překvapovat a taky proto si ho prostě vezmu 😉